V tomto článku se se zaměřím na věci, o které Metin2 (i jiné MMORPG) lidi připravuje. V první řadě, hráči MMORPG, tedy ti stabilní a dlouholetí, jsou většinou lidé, kteří touží po uznání a obdivu ostatních. Musím přiznat, že jsem se mezi takové lidi řadil a vlastně stále řadím. Jelikož Metin nehraji už přes rok, zkusím zhodnotit, co mi Metin vzal.
Znáte to… Doma není co dělat, koukáte na netu po nějaké nové hře a tu vidíte hru s docela přijatelnou grafikou a nízkými nároky. Od základních lehkých úkolů jste se dostali na vyšší úroveň ke složitějším, našli jste si partu, se kterou vás baví hrát. Jelikož se na úkoly musíte soustředit a pravidelně pít elixíry, popřípadě vody Young, tak v tu chvíli nemůžete moc komunikovat s okolím mimo virtuální svět. Tudíž se postupem času od okolí vzdalujete. Tady, ve hře, začínají společné výpravy s cechem, společné cechovní války, výstupy ke kováři, dál na zubatou atd. Na večer, kdy je plánována například cechovní válka, odmítáte chodit kamkoliv jinam, s přáteli se dokážete bavit jenom o Metinu, takže nějak začínáte cítit, že si s nimi nerozumíte, a proto se dále uchylujete jen k těm přátelům virtuálním.
Řekl bych, že takto nějak by se dala popsat závislost na hraní Metinu. Říkáte si, že prostě jenom vyplňujete čas, který máte volný, ale časem vám postupně ochabuje z toho sezení u počítače celé tělo, protože necvičíte a ani se nepohybujete. Abych řekl pravdu, tak nejcennější věc, co mi Metin vzal, byla moje výborná fyzická kondice. Samozřejmě, že jsem utratil na Metinu několik tisíc korun, které by se daly investovat mnohem smysluplněji… Taky jsem zanedbával práci kvůli hraní a nějak jsem si navykl, že sezení u počítače znamená hraní her. Když už píši tento článek, je to výjimečná situace, protože se mi většinou nic nechce. Abychom to shrnuli. Metin mi vzal reálné přátele, fyzickou kondici, peníze a taky chuť na reálný život.
Popravdě, nechat článek ukončený věcmi, co nám Metin vzal, by bylo dost smutné, tudíž bych ještě mohl zmínit věci, které nám Metin dal. Začít bychom mohli například virtuálními přáteli, které nejspíš nikdy neuvidíme, ale kdo ví… Dokonce si vzpomínám na nějaké páry, co se potkaly na Metinu a pak spolu zůstaly. Taky znám lidi, co na Metinu expili lidi za DM a pak svůj účet prodali za docela mastnou částku. A v neposlední řadě jsem díky hře zažil spoustu příjemně strávených chvil s přáteli (bohužel i těch méně příjemných s virtuálními nepřáteli). Je jenom na Vás, co uděláte se svým životem. Ale pokud jde o mě, tak se mi už nechce rozčilovat se s týmem, hnusnými lidmi a zanedbávat reálné přátele z mého okolí. Všem hráčům, kteří hrají, přeji příjemné chvíle u Metinu a hodně štěstí. Těm, co už skončili, blahopřeji a přeji štěstí do života. :-)
Tohle je pouze můj názor a nemusí se shodovat s názory ostatních. Každý ve hře hledá smysl v něčem jiném a přístup k hře je zcela individuální.
Autor článku: Anonymní autor
Korektura: Tulsi, Quinn