Problém elitních cechů, nebo celé komunity?

Tento článek bych chtěl napsat hlavně o problematice elitních cechů. V poslední době je stále častějším jevem averze herní komunity vůči úzké skupince úspěšných hráčů. Jaké jsou důvody? Jaká jsou možná řešení? Tohle jsou otázky, které napadnou snad každého.

Úvodem bych rád napsal něco málo o vzniku těchto cechů. Ať už to je KaerMorhen na Thalionu, Face2Face na Elrohiru, ITEMaci na Sioně, DraciLegie na Draxii a Yakuza na Ganymede.. všechny se většinou dostaly na vrchol právě díky podpoře herní komunity. Cechy pořádaly akce pro hráče – „minieventy“. Tímto krokem se dostaly do povědomí snad každého hráče. Davy lidí se chtěly do těchto cechů dostat, byli hrdí na cechy svého serveru, který reprezentoval celou říši i daný server.
Postupem času se cechy začaly uzavírat a spíše se věnovaly sami sobě. Herní komunitě se to ovšem nelíbilo, ale stále členy těchto cechů respektovali a byli jim vděční za již proběhlé akce. Jak se vyvíjela hra, vyvíjel se i cech. Při každé nové výzvě byl právě tento „cech serveru“ na události jako první a hrdě se snažil překonat překážku. S podporou ostatních hráčů se jim to dařilo výjimečně. Po určité době se ale cechy uzavřely úplně. Téměř žádné akce pro lidi… Hnaní se za lepší zbrojí, vyšším číslem nad hlavou. Ačkoliv lidé to vnímali jako nějakou „zradu“ a zklamání, cechy to vnímaly jako prestiž a reprezentace své říše, serveru a vůbec celého CZ metinu na mezinárodním poli – tvorba videí, kritické zásahy, první krůčky při zabíjení nových bossů, objevování nepoznaného.
Bohužel nadšení časem opadlo, objevily se cechy konkurenční a hra se pro některé jedince stala realitou. Už to vlastně ani hra nebyla.. Byla to snůška vzájemného osočování a pomluv. Tahle skrytá bitva zuřila nejen ve hře, ale i na sociálních sítích atp.. Herní komunita neví vlastně vůbec nic o tom, co se doopravdy děje a stala se pouhou zbraní těch „mocnějších“… Byla to válka typu „kdo vydrží víc“. Jak jen pomluvy kvetly, tak se někteří hráči opravdu začali chovat neurvale a netolerantně. Povýšenost se stala fenoménem těchto cechů, ačkoliv je nutno dodat, nebylo to pravidlo, byly to právě „černé ovce cechu“, které se v cechu velmi dlouho neudrží, nebo cech převezmou.

Za problematiku elitních cechů bych tedy označil celkovou sílu a s tím spojenou mentalitu členů. Velký level + dobrá zbroj + jakási „morální otrlost“ dává těmto lidem pocit, že mají právo dělat si co chtějí. Omluvit to frází „je to bojová hra“. Mají pravdu! Bojová hra to je, ale i v bojové hře existuje něco jako slušnost. Bohužel do těchto „vysokých kruhů“ občas zasáhne i někdo „shůry“. Říká se vysoká hra je vždy špinavou. Slušný člověk se na vrcholu neudrží. Ať je to hra, nebo reálný život. Vůdce je vždy silná vůdčí osobnost, ať už povahově vyrovnaná nebo nevyrovnaná. Ať má cíle jakékoliv, tak nemůže dopustit rovnocenného soupeře. Mnoho lidí právě proti tomuto jevu protestuje.
Tahle problematika úzce souvisí se zánikem elitních cechů. Vlastně se cech rozdělí na dvě skupiny. První skupina už nemůže dále snášet spory, hádky, pomluvy a vyhrožování. Většinou jsou to menší levly a „slabší jedinci cechu“. Druhá skupina je téměř imunní a na tyto útoky nereaguje, prostě je ignoruje a hraje si dále svou hru. Nicméně tohle nikdo mimo cech nevnímá a co se děje za skořápkou cechovní mlčenlivosti je pro ostatní tabu. Končí to většinou buď rozpadem cechu úplným nebo jen částečným. Částečné… odejde jedna z již zmíněných skupin. Úplný rozpad snad popisovat nemusím…

Úplný rozpad lze pozorovat u F2F. Z počátku to byl obyčejný cech, který později neoficiálně převzal velmi silný jedinec. Jakási „morálnost“ malé skupiny členů cech rozvrátila a roztrhla. Po odchodu vůdčí skupiny je chaos, a útoky z vnějšku cech nemá šanci odvrátit. V konečném důsledku pozůstalí členové sami cech opustí, protože po cechu zůstal cejch zla. Ne každý chodí na fórum, aby věděl, co se vlastně stalo..

Na druhou stranu můžete těmto „nenáviděným cechům“ děkovat… Společný nepřítel lidi spojuje. Zeptejte se sami sebe. Jak byste se chovali vy na místě těchto lidí? Říká se „suď a budeš souzen“… dobře si tohle přísloví pamatujte, protože nikdy nevíte, do jaké situace vás okolnosti dovedou.

Závěrem Vám cituji, co napsal John Donne v knize Komu zvoní hrana od Ernesta Hemingwaye.

Žádný člověk není ostrov sám pro sebe;
každý je kus nějakého kontinentu,
část nějaké pevniny;
jestliže moře spláchne hroudu, je Evropa menší,
jako by to byl nějaký mys, jako by
to byl statek tvých přátel nebo tvůj:
smrtí každého člověka je mne méně,
nebot‘ jsem část lidstva.
A proto se nikdy nedávej ptát,
komu zvoní hrana.
Zvoní tobě.

Autor článku: valkis
Korektura: dablice a break